Co nám brání mít štíhlé tělo

Odpověď: “MY SAMI ” nikoho nepřekvapí… I když bychom asi rádi slyšeli, že za to my vlastně vůbec nemůžeme.
Ale jak a čím si vlastně bráníme?
Jsou to naše nesprávné návyky, nespravedlivý metabolismus nebo dokonce dědičnost?
V jistém smyslu je pravda to i ono, ale zda budeme štíhlí či nikoli určuje naše VNITŘNÍ NASTAVENÍ, vzorce matrixu či podvědomí…tedy to, jak na určité podněty reagujeme a jak reaguje naše tělo. Právě toto vnitřní nastavení formuje naše návyky, fungování metabolismu i dědičnost.
Některé návyky (zejména ty mentální) získáváme od svých rodičů či prarodičů (nejsou za to vinni, protože i oni je někde získali), některé si vytváříme nevědomě sami. Nastavení našeho podvědomí je v podstatě i dědičné. Vědci potvrdili, že většina zkušeností našich předků se zapisuje do DNA. Metabolismus je systém zpracování živin našeho těla a tělo vše zpracovává tak, jak má nastaveno a i toto nastavení fungování metabolismu může být součástí genetického kódu.

Nejsme-li štíhlí a chceme-li štíhlí být, je třeba změnit své vnitřní nastavení.

Dalším zásadním důvodem naší obezity je BOJ proti obéznímu tělu.

Pravděpodobně všechny dosavadní způsoby, kterými jste se pokoušeli obezity zbavit, byly založeny na boji. Téměř všechny výzvy ke snižování nadváhy mají i BOJ ve svém názvu. Mluvíme o boji s přebytečnými kily, boji s kaloriemi, s jídlem, s tím, co v rámci diety můžeme jíst a na co máme chuť, boji s unaveným a zpomaleným metabolismem, boji s oblečením, které bychom chtěli nosit, ale nemůžeme. Boji s přemáháním se cvičit, kdy touha po štíhlosti nás žene do posilovny, ale abychom tam šly, musíme se přemoci. Boji s jo-jo efektem, který nám naše úsilí a výsledky předchozího snažení pokaždé zhatí.
Tenhle BOJ celé snažení už od začátku odsuzuje k neúspěchu, i když všechny činnosti jsou správné.
Je správné zdravě jíst, je správné cvičit a pohybovat se, je správné o vlastní životosprávě přemýšlet. Ale nesmí jít o boj. Protože to, s čím bojujeme, to posilujeme.
Pokoušet se zhubnout pomocí boje je jako jít sami proti sobě a to nelze dlouhodobě udržet ani to přirozeně nemůže fungovat. A naprostá většina z nás může potvrdit, že to ani nefunguje. Alespoň ne dlouhodoběji.

Své tělo je naopak nutné PŘIJMOUT, takové, jaké je.  Stejně jako přijímáme třeba to, že na něco máme talent a na něco ne, že někdo je vysoký a někdo malý, někdo modrooký a někdo má oči hnědé. Bojovat proti svému tělu znamená jít proti sobě. Přijetí vlastní obezity, přijetí domnělé ošklivosti našeho vlastního těla je však velmi nesnadné. Ptáte se.. jak to mám přijmout, když mi to vadí? Jak mám milovat to, co se mi nelíbí a nechci to? Ano, zdá se to nemožné, ale je to zase jen o našem vnitřním nastavení. To, že nemáme rádi své špeky, je výplodem našeho mozku, našich myšlenek, které zpracoval rozum právě jako nežádoucí stav. V podvědomí je to však všechno jinak. Když “tam” nahlédneme, zjistíme, že ve skutečnosti nám nevadí špeky, ale něco docela jiného… a právě to “něco” výrazně přispělo k vytvoření obezity. Je tedy třeba  to “něco” odhalit a opravit . Tím naše tělo již obezitu nebude potřebovat (chtít) a nebude ji tedy vytvářet.

S přijetím přichází mír uvnitř nás a to je ten výchozí bod pro změnu.

 

Děkuji, sádlíčko moje, miluji tě, ale už tě nepotřebuji, už můžeš odejít…

Co kdybychom tentokrát se sebou a s tukem skutečně nebojovali, co kdybychom se svým tělem spolupracovali? Co kdybychom své tělo a tím i svoje „sádlíčko“ přijali a milovali ho jako milujeme jinou součást sebe?
Že je to nemyslitelné? Ale vždyť je to naše sádlíčko a naše tělo si ho vytvořilo proto, že jsme ho vlastně (nevědomě) chtěli.
Co když jsme takhle velké tělo na něco potřebovali? Ano, nejspíš někde hluboko v matrixu máme nastaveno, že nás tuková vrstva před něčím chrání, že tuk potřebujeme, že to takhle celé chceme. Náš rozum křičí, že je to nesmysl, že nechceme být obézní, ale je to skutečně pravda?
Tělo nás přece dokonale poslouchá… Slyšíte vtip, vlna smíchu vámi projede a vaše ústa se automaticky usměje, ať chcete nebo nechcete. Možná znáte i násobící účinek, když si smích zakážete, protože je třeba nevhodný.🙂 Nebo když tělo je dehydrováno, dostanete žízeň a uděláte vše, aby se k Vašim ústům dostala voda. Napít se je pro vás rázem priorita č. 1,  i když rozum ví, že ještě nejméně 2 dny žízní neumřete. Tělu prostě voda chybí a tak ji chce.

No a stejné je to s tukem…  když tělo potřebuje (dle svého zadání) tuk, tak se můžete zbláznit a ono si ho prostě vytvoří.

Jak píši stále dokola… Pokud podvědomě chceme velké a tukem chráněné tělo, vědí to i naše buňky, ví to naše DNA, máme to zapsáno v matrixu jako noty, podle kterých má tělo hrát…

A pokud tukové buňky vyhladovíme a zhubneme, tak ony samy vyšlou mozku signál, že tělo je jiné, než má podle vašeho podvědomého zadání být. A buňky poslechnou a honem vyšlou mozku přikazy, jak tu hroznou „škodu“ zase napravit a tukové buňky zase naplnit… Však to známe 🙂

Pojďme opravit  své základní nastavení na buněčné úrovni a tím je podvědomé „chtění“ obézního těla a „umění“ našeho organismu takové tělo vytvořit.

Důležitých nastavení, které způsobily obezitu je mnoho, rozvedla jsem zde alespoň některá z nich. Na ta další si posvítíme v samostaném kurzu.